Rozhovor s Radkem Krpcem #3: Co se děje za dveřmi dílny, když vzniká trofej.

Závěrečný díl trilogie, který odhaluje realitu řemesla — brzké vstávání, dlouhé směny, skládání komponentů, kreativní chaos i momenty, kdy se práce mění v poslání.

Úvod

Po dvou rozhovorech, které ukázaly lidskou stránku ocenění, jsme se s Radkem Krpcem rozhodli otevřít poslední kapitolu. Tu, která se odehrává mimo oči zákazníků — v dílně, mezi materiály, náčrty, telefonáty a někdy i improvizací. Třetí díl je o tom, co se děje, když se řemeslo potká s tlakem, kreativitou a nečekanými situacemi. A hlavně o tom, jak vypadá každodenní realita člověka, který dává tvar okamžikům, na které se nezapomíná.

Každý den začíná ve tři ráno

„Vstávám ve tři,“ říká Radek bez zaváhání. „Někdo si myslí, že je to přehnané, ale já to tak mám rád. Ráno je klid, nikdo nevolá, nikdo nic nepotřebuje. Můžu se soustředit. Ve čtyři už jsem na prodejně a začínám.“

Popisuje, jak vypadá jeho den: „Do čtyř odpoledne jedu naplno. Chystání a lepení medailí, skládání pohárů, balení, komunikace se zákazníky, příprava zakázek. A když přijdu domů? Tam mě čekají objednávky, faktury, e-maily. Někdy končím v osm večer, někdy v deset. Ale víš co? Mě to pořád baví.“

Když zakázka přijde „na poslední chvíli“

„Jednou volá organizátor soutěže: Máme problém, poháry se rozbily při převozu, potřebujeme nové do zítřka. A já jen: Dobře, jdeme na to.“

Prodejna se během pár minut promění: „Najednou je to jako malá továrna. Každý ví, co má dělat. Materiály lítají, tiskárna jede nonstop, a přitom musíš hlídat každý detail. Protože i když je to narychlo, nesmí to být vidět.“

„Taky se mi stalo, že komponenty z Itálie nepřišly kdy měly a skončily  u hranic s Rakouskem. Na tom by nebylo nic zlého, kdyby zrovna nebyl pátek a na sobotu neměly být poháry připravené na předávání. Takže ráno nasednout do dodávky, cesta tam, příjezd večer a skládání do čtyř do rána. V sobotu v deset si pro ně zákazník přijel. Takové chvíle člověk nezapomene – je to ta pravá řemeslná realita.“

Když přijde hromada komponentů a ty musíš vymyslet pohár

Radek ukazuje na krabice plné dílů: „Někdy přijde dodávka plná komponentů — různé tvary, barvy, materiály, výšky, podstavce, ozdoby. A ty stojíš nad tím a říkáš si: Tak jo, teď z toho musím udělat něco, co bude dávat smysl.“

Popisuje proces, který většina lidí vůbec nevidí: „Každý díl má jinou logiku. Něco je moc těžké, něco moc lehké, něco se k sobě nehodí. A já musím najít kombinaci, která bude ladit. Aby pohár působil harmonicky, aby měl charakter, aby nebyl přeplácaný, ale ani nudný.“

A pak dodá: „Tohle je vlastně nejkreativnější část práce. Skládáš, zkoušíš, měníš, vracíš se zpátky. Někdy vznikne pohár hned, jindy až po hodinách. Ale když se to povede, poznáš to na první pohled. Ten pohár prostě ‚sedí‘.“

Kreativní chaos, který dává smysl

„Tady vzniká většina nápadů,“ říká Radek a ukazuje na stůl plný pohárů. „Někdy je to čistá inspirace, jindy zákazník přijde s fotkou a řekne: Chci něco podobného, ale lepší.“

A pak přidá: „Někdy se stane, že první návrh je úplně špatně. A musíš začít znovu. Ale to je na tom krásné — hledání toho správného tvaru, správného pocitu. Trofej musí sedět. Musí mít charakter.“

Když se řemeslo potká s emocemi

„Řemeslo není jen technika,“ říká Radek. „Je to cit. Musíš vědět, kdy materiál pustit, kdy ho vést, kdy nechat design dýchat. A hlavně — musíš mít respekt. K příběhu, k člověku, k okamžiku.“

A pak dodá: „Když vidíš, že trofej někomu udělá radost, všechna práce, stres i chaos najednou dávají smysl.“

Závěr

Třetí rozhovor s Radkem Krpcem uzavírá trililogii o světě trofejí — světě, který je plný emocí, nečekaných situací, krásných momentů a poctivého řemesla. Trofeje nejsou jen předměty. Jsou to symboly okamžiků, které si lidé pamatují celý život. A Radek je člověk, který těmto okamžikům dává tvar.

 Zde se můžete podívat na naší nabídku sportovních pohárů a sad, medailí a doplňků:

🏆 Navštívit Poháry ADEK